Dějiny katedry pozemního stavitelství sahají k počátkům vysokoškolské výuky stavění. Jsou svázány s výukou architektury, neboť původně návrh budovy resp. stavebního objektu měl jediného autora architekta – stavitele, který stavbu komplexně navrhl a řídil její realizaci.
Počátky výuky pozemních staveb 
Poprvé se oficálně s pojmem stavitelství civilní setkáváme v roce 1726 – Jan Ferdinand Schor je zařazuje do výuky Pražské inženýrské školy (založena 1707), v druhé polovině 18.století se pak výuce „civilních“ staveb věnuje především František Antonín Leonard Herget (vrchní stavební ředitel zodpovědný za všechny státní stavby v Čechách a také za opravu Karlova mostu po povodních roku 1784, Hergetova cihelna).
Za prvního učitele stavitelství a architektury můžeme považovat Jiřího Fischera (přestavba kláštera na palác U Hybernů, zámek Kačina), který působil na Pražské polytechnice (roku 1806 změna názvu Pražské inženýrské školy), po jeho odchodu pak stavitelství vyučuje Václav Alois Kraus.
Rozvoj výuky pozemního stavitelství v druhé polovině 19.století a na začátku století 20.
Mezi lety 1864 až 1918 existuje Obor stavitelství pozemního jako jeden ze 4 hlavních oborů. V té době na oboru působí například Josef Zítek (Národní divadlo, Rudolfinum, Mlýnská kolonáda v Karlových varech), Prof.Josef Niklas (dnes již neexistující Novoměstské divadlo), Prof. Jiří Pacold (vápenka ve Velké Chuchli) nebo Prof. Josef Schulz (rekonstrukce ND po požáru, budovy Národního muzea a Umělecko-průmyslového muzea, spolupráce s J.Zítkem na projektu Rudolfina)
Dnešní ČVUT nese ještě na počátku 20.století název C.K.Vysoká škola technická. Odbor pozemního stavitelství (dnes fakulta) byl jedním z jejích šesti odborů. Mezi hlavními vyučovanými předměty pětiletého studia byly Stavby pozemní a Stavitelství pozemní. Přednášky Pozemního stavitelství ve 20. A 30.letech postupně vedli Prof.Ing. Rudolf Kříženecký (pracoval např. v ateliéru Josefa Schulze – budova NM v Praze, samostatná tvorba např. budova Ústavu pro péči o matku a dítě v Podolí), Prof. Dr.Alois Čenský (budova Divadla na Vinohradech, Národní dům na Smíchově a tržnice, Měšťanská beseda v Plzni), Prof.Josef Bertl (budova pivovaru v Holešovicích, budova VUT Brno). V roce 1918 se mění název na Česká vysoká škola technická, v roce 1920 se pak mění název na České vysoké učení technické.
Období mezi 1. a 2.světovou válkou
V akademickém roce 1920-21 dochází k přejmenování původních „odborů“ na Vysoké školy a vzniká Vysoká škola architektury a pozemního stavitelství.
V roce 1925 působí v rámci Vysoké školy architektury a pozemního stavitelství Ústav pozemního stavitelství (dnes katedra), v té době sídlící na Karlově náměstí.
Vzrůstající rozmach výuky pozemního stavitelství dokazuje i fakt, že v akademickém roce 1929/30 existují dva specializované ústavy (ústav je obdobou dnešní katedry) - I. a II. Ústav stavitelství pozemního (celkově je na VŠ architektury a pozemního stavitelství 13 ústavů). V rámci těchto dvou ústavů v průběhu 30.let působí například Josef Bertl, Severin Ondřej (budova VŠCHT v Praze), Antonín Ausobský (budova Gymnázia, Litomyšl), Rudolf Kukač, Vojtěch Krch (v Čechách první funkcionalistická budova železniční stanice v Poděbradech, pavilon pro Maroldovo panorama na Letné). Vzrůstá i počet studentů oboru – zatímco v akademickém roce 1925/26 je počet řádných studentů VŠ architektury a pozemního stavitelství 239, z toho 11 žen, v roce 1928/29 už počet studentů přesahuje 350. Pro zajímavost – školné bylo v akademickém roce 1938/39 stanoveno ve výši 150 Kč za semestr pro studenta z ČR, 300 Kč za semestr pro cizince (existoval i systém prominutí školného na základě studijních výsledků).
V roce 1938 se výuka stěhuje do nově zbudovaného areálu v pražských Dejvicích.
Po nuceném uzavření vysokých škol v období okupace se VŠAPS znovu otevírá v mimořádném letním semestru 1.6.1945. V řádném akademickém roce 1946/47 výuku pozemních staveb kromě již existujících I. a II. Ústavu pozemního stavitelství (zde se vyučují především konstrukce) zajišťuje i nově vzniklý IV. Ústav stavby budov pro různé účely (zaměřeno na dispozice staveb), v jehož čele stojí Antonín Ausobský. Počet studentů na VŠAPS v tomto akademickém roce dosahuje počtu 1214, z toho 46 cizinců.
Výuka pozemního stavitelství mezi lety 1950 a 1970
V akademickém roce 1950/51 se výuka na VŠAPS rozděluje na 2 směry – směr B1 architektura a urbanismus a směr B2 pozemní stavitelství.
V průběhu následujícího desetiletí jsou původní ústavy nahrazeny katedrami – v akademickém roce 1957/58 stojí v čele Katedry pozemního stavitelství Severin Ondřej.
V následujících letech jsou vysoké školy nahrazeny fakultami, jednou z nich je Fakulta pozemního stavitelství a architektury - FAPS. Studium pozemního stavitelství zde trvá 11 semestrů, architektura pak semestrů 12.
V roce 1960 dochází ke změně struktury ČVUT, vznikají čtyři fakulty (chemie se přesouvá na samostatnou VŠCHT, spojuje se stavební inženýrství a pozemní stavitelství, současně se odděluje architektura od pozemního stavitelství). Struktura ČVUT je následující:
- fakulta stavební – architektury, stavebního a zeměměřičského inženýrství
- fakulta strojního inženýrství
- fakulta elektrotechnického inženýrství
- fakulta technické a jaderné fyziky
Do katedry pozemního stavitelství z dřívější fakulty architektury a pozemního stavitelství jsou včleněny katedry a ústavy z fakult ostatních stavebních oborů. vedoucím katedry je Prof.Ing.arch Dr.Karel Janů, DrSc., který začal přetvářet tradičně pojímanou katedru na pracoviště rozvíjející široký sortiment specializovaných oblastí, především problematiku nosných konstrukcí a jednotlivých disciplin stavebí fyziky.
Struktura Fakulty stavební je tvořena osmi seskupeními, v jejichž rámci existuje 29 kateder. Katedra pozemního stavitelství s označením K142 působí v rámci seskupení IV. Jako pedagogové na katedře působí např.profesoři Houba a Schmidt, mezi pracovníky pak najdeme jména jako Dlesek, Jíra, Lauermann, Lavička, Lepša, Rojík, Švastal, Voldřich - budoucí profesory a dlouholeté pedagogy.
Z katedry byla vyčleněna do samostatné katedry Katedra stavebních hmot.
Předmět Konstrukce pozemních staveb se vyučuje od 2.semestru, studium je šestileté – šestý rok je věnován diplomové práci a obhajobě.
V akademickém roce 1967/68 jsou pozemní stavby jedním ze 6 studijních směrů (další jsou architektura, ekonomika a řízení stavby, konstrukce a dopravní stavby, vodní stavby a vodní hospodářství a geodézie a kartografie.
Proděkanem pro studijní směr Pozemní stavby je Prof.Ing.arch Dlesek, DrSc..Pozemní stavby jsou ve struktuře Fakulty stavební zastoupeny hned třemi katedrami
- K123 Pozemní stavitelství I
- V čele katedry stojí prof. Rojík
- K124 Pozemní stavitelství II
- V čele katedry stojí prof.Dlesek
- K125 Pozemní stavitelství III
- V čele katedry prof.Janů
V následujících akademických letech 1968/69 a 1969/70 zůstává struktura kateder stejná jako v roce 1967/68.
Změna nastává v akademickém roce 1970/71, kdy se původně tři katedry slučují pod jednu – Katedru pozemního stavitelství I s označením K123, v jejímž čele stojí prof.Janů. Od členů katedry vyžadoval hlubší specializaci v některé z disciplín nutných pro komplexní návrh budovy. Na katedře je nadále prohlubována výuka navrhování nosných konstrukcí, tepelné techniky, akustiky, denního osvětlení, stavebních izolacích, zakládání aj.. Na katedře bylo zpracováno několik zásadních, mnohdy vizionářských projektů vedených profesorem Janů, které přispívaly ke spolupráci mnoha kateder stavební fakulty a k užšímu propojení odborníků různých profesí v rámci fakulty i dalších institucí. Katedra byla dále posílena o pedagogy ze zrušené Univerzity 17. Listopadu.
1970-1989
V akademickém roce 1971/72 se mění označení katedry na K124 a její název na Katedra pozemních staveb, katedra je vedena prof.Janů. Od akademického roku 1973/74 stojí v čele katedry prof.Dlesek.
Koncem sedmdesátých let se z Fakulty stavební oddělila a osamostatnila Fakulta architektury. Předměty, které pro Fakultu stavební dříve zajišťovala, převzala i nadále Katedra konstrukcí pozemních staveb. Tato situace však nevyhovovala potřebám výuky a tak se počátkem osmdesátých let vyčlenila z Katedry konstrukcí pozemního stavitelství skupina pedagogů zajišťujících výuku architektonických disciplín a z nich byla vytvořena samostatná Katedra architektury. Později byl v rámci Fakulty stavební autorizován samostatný studijní obor architektury.
V roce 1986, kdy se novým děkanem stal prof. Jiří Pánek, byla Katedra konstrukcí pozemních staveb rozdělena na Katedru konstrukční fyziky budov vedenou prof. Pánkem a Katedru konstrukcí pozemních staveb vedenou prof. Dleskem. Katedra konstrukční fyziky budov se měla zaměřit především na statiku stavebních konstrukcí a na stavební fyziku.
Katedra konstrukcí pozemních staveb od roku 1990 do současnosti
Ve volbách konaných počátkem roku 1990 se stal děkanem a vedoucím Katedry konstrukční fyziky budov doc. Jiří Witzany. Katedra konstrukční fyziky budov byla krátce nato opět včleněna do Katedry konstrukcí pozemních staveb. Vedoucím sloučených kateder byl prof. Witzany. Katedra se zaměřovala mj. na rekonstrukce objektů pozemních staveb.
V roce 2008 se ujal vedení katedry prof. Hájek. Od této doby se katedra věnuje, mimo původních priorit, zejména oborům udržitelného rozvoje, navrhování inteligentních budov, využití obnovitelných zdrojů aj.
Katedra konstrukcí pozemních staveb se v současnosti významně podílí na výzkumné činnosti Univerzitního centra energeticky efektivních budov (UCEEB) , jenž byl otevřen v roce 2014 v Buštěhradě a v němž pracovníci katedry pod vedením prof.Hájka tvoří podstatnou část výzkumného týmu Architektura a interakce budov se životním prostředím - RP1, jehož hlavními výzkumnými tématy jsou:
- Stavební tepelná technika (teplotně-vlhkostní jevy v konstrukcích a budovách, energetické modelování budov, obvodové pláště budov)
- Kompozitní silikátové materiály (speciální vysokopevnostní betony, betony s alternativní výztuží, recyklované betony, využití odpadních materiálů)
- Využití alternativních přírodních materiálů
- Stavební akustika (zkoušky konstrukcí v akustické komoře, měření)
- Požární zkoušky (zkoušky hoření vybavení interiéru, analýza zplodin, šíření požáru)
- Posuzování životního cyklu stavebních výrobků a dopadů budov na životní prostředí
- Monitorování vodního režimu půdy
- Zelené střechy
Zdroje: Archiv ČVUT - studijní plány od roku 1920
Autoři: doc.Ing.Václav Brabec, CSc., Ing.Renáta Hoďánková